VIDEO: Nová generace programovacích jazyků

O tom, že v souvislosti s umělou inteligencí stojíme na křižovatce a čekají nás v budoucnu velké změny, není pochyb. Ty se však netýkají jenom uživatelů, ale také samotného procesu programování. Jak se budou vyvíjet další generace programovacích jazyků a co to v globálu znamenat? Ve videu předestírá programátor Pavol Hejný.
 

Doložené předchůdce dnešních počítačů můžeme směle označit GENENERACE 0. V 18. století se objevil šachový počítač, kterému se říkalo Turek.

Ačkoliv byl prezentován jako stroj, který umí automatizovaně hrát šachy (také sehrál řadu vítězných partií), jednalo se o mystifikaci (uvnitř „stroje“ byl skrytý skutečný šachista, který Turkovu ruku ovládal).

Nicméně zde platilo, že lidský mozek byl využit jako procesor a zahrnuje myšlenku automatizace lidské práce.

Optikou člověka 21. století bylo první programování na počítačích mechanické přepojování kabelů. První generace počítačů přichází s objevem elektronky, jejich rozměry byly obrovské. Skládaly se z logických jednotek tranzistorů a dalších komponent.

A programování? Tak to bylo v principu přepojování drátů a zapojit fyzické zapojování obvodů. Typicky se o přepojování kabelů staraly ženy, propojovaly jednotlivé části počítače tak, aby tak, aby vytvořili ten správný obvod.

Pavol Hejný, programátor

» Aplikace Promptbook

Revoluční myšlenkou, která vedla ke vzniku programovacího jazyka, jak si jej dokážeme představit dnes, bylo převést prosté přepojování kabelů do symbolického jazyka.

Druhá generace počítačů přichází s tranzistorem. Díky jeho vlastnostem se počítače zmenšily, zrychlily, zvýšila se jejich spolehlivost a snížila spotřeba energie. Počítače pracovaly tzv. dávkově (zadána sada úloh ke zpracování a následně spuštěno).

V této generaci počítačů také začínají vznikat operační systémy a první programovací jazyky (Cobol). Symbolem této generace byly děrné štítky.
 

Abstraktnější, obecnější a nejsou svázány s konkrétním hardwarem. Pokud dnes někdo vytváří špičkové webové stránky, často nemusí vědět, jak přesně fungují procesory např. od Intelu.

Ale stále je potřeba, aby člověk, který program píše, byl programátor se znalostí konkrétního jazyka. Typickými zástupci této generace programovacích jazyků je Python nebo Javacript.

Otázka, kterou řešíme, zní: Mohou být jazyky třetí generace nahrazeny, a je možné místo symbolických jazyků použít přirozený lidský jazyk? Jak jazyky 4. generace budou nejspíš vypadat?

Budoucí generace aplikací bude primárně psaná v přirozeném jazyce. Nejspíš vznikne zcela nová profese. Programátoři (či spíše pracovně prompteři) nebudou psát v Pythonu, trénovat jazykové modely ani nastavovat grafové databáze.

Pokud srovnáváme i pohledu nastupující AI, většina společností, která integruje jazykové modely (např. různé AI chatbot), pořád k problematice přistupují z pohledu 3. generace symbolického jazyka.

Z pohledu čtvrté generace se budou nejspíš řešit zcela odlišné věci. Větší důraz bude kladen na koncepty jako virtuální persony, virtuální týmy, virtuální nástroje a agentizaci.

Z hlediska profese bude místo člověka, který umí symbolický jazyk, umí trénovat modely, upřednostňován spíše ten, který v rámci problematiky bude umět skvěle abstrahovat a pracovat s přirozeným jazykem.

Dnešní aplikace mají typicky podobu mobilní aplikace dostupné na App Store, Google Play, webové stránky, frameworku nebo databáze. Všechny uvedené aplikace se zásadně pojí s tím, jak jsou aplikace navrženy a distribuovány.

Tyto koncepty čeká v budoucnu nejspíš velká změna. Místo klasických databází budou pracovat se znalostními bázemi a místo frameworků se zaměří na různé strategie a techniky pro směrování (promptování) a interakci s daty.

Aplikace tak budou spíše fungovat jako asistenti přizpůsobené konkrétním potřebám uživatelů.